Letecké modely
Fokker E. III
Fokker E. III přibližně v měřítku 1:8
Rozpětí 1200 mm, hmotnost 1350 g
Tento model vznikl z pocitu, že by bylo vhodné využít zahálející čtyřtaktní motor ASP FS 30 AR o objemu 5 ccm. Ke stavbě se ještě vrátím samostatným článkem... každopádně byl využit modelářský plánek stažený z Internetu, nicméně konkrétní konstrukční řešení je vlastní; celá kostra je celobalsová vč. nosníků křídel. Ta jsou půlená a nasouvají se na uhlíkovou kulatinu, fixují bukovými kolíky a přitahují křídlovými šrouby M3 k bočnicím.
Vrtule je použita APC 10x4 a palivo Tornado Flight 10. Motor je uložen invertně, ale při startování to nečiní žádné potíže, chytá ihned. Má vzhledem k modelu v podstatě přebytek výkonu, takže Fokker létá dobře zhruba na 1/3 plynu. Kola jsou maketová o průměru 80 mm, objednaná z Tower Hobbies. Podvozek je mírně zjednodušený, křídlo není proti předloze vyztuženo lanky, je samonosné. Dalšími rozdíly vůči předloze jsou ovládací prvky: model má křidélka (předloha neměla) a půlenou výškovku a směrovku (předloha je měla plovoucí).
Použitá serva jsou šestnáctigramová Turnigy kromě serva plynu (HS-55). Zn. Turnigy je rovněž průhledný palivový filtr, nádrž je o objemu cca. 120 ccm. Aby byl model správně dovážen, byl čtyřčlánek NiCd 900 mAh Sanyo Cadnica umístěn vpředu nad motor.
Model je opatřen šestikanálovým přijímačem Assan s krátkými anténami. Potah je Solartex Antique, přední stříbrná část Oracover, bílé a černé části a znaky jsou ze Solarfilmu (vyřezány skalpelem). Marking je odvozen od Fokkeru E.III, se kterým létal Kurt Wintgens.
Dne 23. května 2010 jsem vzal model na letiště jen proto, abych seřídil motor, jemuž jsem moc nevěřil. Motor po třech letech zahálení (stejně měl naběhány jen asi dvě hodiny) chytil hned napoprvé a dal se relativně snadno seřídit. S uvedenou vrtulí má značný tah, svíčka je O.S. typ F.
Pojíždění v trochu vyšší trávě bylo trošku problematické a ani první start se nevydařil: model hned po startu šel po křídle do země a udělal hvězdici, nicméně přežil to takřka bez úhony. Na další start jsem namixoval ke křidélkám směrovku a nechal ho víc rozjet... podařilo se, jen byl trochu jedovatý na výškovku. Proti tomu příčná stabilita i přes malou směrovku byla a je velmi dobrá. Model se i na volnoběh drží dobře a nemá snahu přepadat po křídle; určitě se projevuje pozitivní vliv zvoleného profilu (modifikovaný klenutý Grant X-B). Druhý úspěšný let je částečně zaznamenán na videu (zde dole). Nicméně pro větší klid bude ještě třeba zvýšit exponenciály na výškovce (znecitlivění středu), případně létat s trochu vyšším minimálním volnoběhem. Chvíli před přistáním, když jsem plyn držel stažený na volnoběhu, se totiž zastavil motor. K mému velkému překvapení model hezky poslušně doklouzal a bezproblémově přistál.
Celkově druhý let... video z tohoto letu je na stránce videí, tedy
Další létání
Od doby prvního záletu jsem byl s tímto Fokkerem E. III létat ještě dvakrát, podruhé včera vpodvečer 23. června 2010. Bohužel u nás na letišti byl jedovatý vítr a turbulence; vítr totiž foukal přes vysoké stromy na plochu. Samozřejmě, že mi to nedalo a vzlétl jsem. Létání bylo bezpečné, ale model je lehký, takže to větrných poryvů a turbulence se příliš nehodí, nicméně jsem si ověřil jeho stabilitu: nešel do spirály... ani když jsem ho nechal poryvem větru nafouknout dozad a ubral plyn na volnoběh, což je při nulovém vzepětí křídel obdivuhodné, pravděpodobně se tak chová díky profilu křídla. Znecitlivění výškovky kolem středu pomohlo, ale každopadně je model živější, než například můj těžší a větší Nieuport. Pro normální létání stačí tak 1/3 plynu... při zvýšení výkonu se model jen víc položí do vzduchu jako stíhačka. Při přistání ve větru se mi takřka ve vzduchu zastavil a snesl se elegantně na kola. Při létání předtím za vhodnějšího počasí je dojem z letu velmi dobrý; do křidélek je mírně přimixována směrovka. Trošku problémové je pojíždění v trávě, model má tendenci se překlopit na předek, jednotlivé drny trávy a nerovnosti přece jen dělají své... pomáhá však natažená výškovka a citlivá práce s plynem, zatáčení při pojížděni není problém (a není ani u Nieuporta, i když oba modely mají jen pevnou ostruhu)... ale na druhou stranu z trávy normálně startuju a přistávám na ní... model jde nahoru po několika metrech, je docela přemotorovaný; motor má zatím skvělý výkon.
Další stránky:
Fokker E. III: dokumentace a marking
Fokker E. III: létání v
r. 2015
Fokker E. III: létání
na jaře 2014
