• Domů
• Motorové modely
• Polomakety
• Elektrovětroně
• Větroně
• Odkazy

Kdybych pojal model jako čistý hotliner, musel bych použít motor s menším počtem závitů - tím by ale stoupla spotřeba. Ale myslím, že za pokus by to stálo takto: AXI 2212/20 (1150 ot/V), vrtule 10/5 nebo 9/6 a regulátor Jeti Advance 30 plus (stejná baterie 3s Lipol) - aspoň potud to radí Fast Axi Setup na http://www.modelmotors.cz. Délka motorového letu se ale zkrátí asi tak 2x, nicméně přibude razance.

 

Mnou použitá pohonná soustava má teoreticky výkon asi 65 W (v různých programech se pohybuje od 63,2 do 68,9 W), což odpovídá průměrné větroňářské kalkulaci 1 W/10 g. Motor AXI 2212/20 se sklápěcí vrtulí 9/6 (Graupner CAM) by však měl teoreticky dvakrát větší výkon, a to 131,5 W při proudovém zatížení 17,6 A.

Aby se motor vešel do trupu, musel jsem ho vpředu uříznout cca 1 cm. Tím jsem se dostal na průměr kuželu 35-36 mm; z tohoto důvodu jsem objednal turbo (chladící) kužel od firmy Pohoda Let o průměru 36 mm.

Jako serva jsem volil šestigramová Waypoint W 0-60 na křidélka a výškovku.

Protože jsem chtěl mít jistotu při ovládání modelu, osadil jsem jej přijímačem Schulze alpha-8.35w po dobrých zkušenostech v modelu Variant II.

Jako pohonnou baterii jsem volil HiModel 2200mAh / 11.1V 10C EP Series Li-poly Battery Pack w/Balancer, která mě přišla i s poštovným na cca. 800 Kč přímo u čínské firmy HiModel - doba dodání cca jeden týden. Touto baterií šlo model celkem bez problému dovážit.

     

 

---

První lety:

Model jsem zalétal za klidnějšího odpoledního takřka beztermického počasí. Je velmi živý proti větším elektrám. Jeho rozpětí je 1300 mm a hmotnost v mé úpravě 650 g. Profil křídla je velmi tenký modifikovaný MH-30. Rozhodně není pro začátečníky. S uvedeným motorem jde poměrně strmě vzhůru, kluz je rychlý s malým opadáním, velmi citlivě reaguje na řízení, takže ještě se budeme trochu hledat, pokud jde o styl letu. Velmi pomalý let mu moc nesedí, zhoršuje se klouzavost.

Na dosažení slušné výšky stačí několik vteřin, ale rozhodně model nestoupá kolmo, odhadoval bych asi 70-75^o při prvních stoupáních s nabitou baterií. Vystoupat lze nesčetněkrát, protože spotřeba motoru je velmi malá; při velmi jemném řízení lze i využívat stoupavých proudů.

První zalétávací let: přistál jsem po 82 minutách i bez toho, aniž bych si nějak výrazně užil termiky, i když tu a tam mírně ano. Další lety asi za týden už nebyly tak dlouhé, ale přistával jsem ještě s nabitou baterií. S modelem je lepší polétání v termice; večer za klidu jsem s ním létal velmi vysoko, ale do těchto podmínek je lepší větší větroň. Každopádně oba dva další lety byly okolo 40 - 45 minut; přerušil jsem je, protože jsem si v klidu chtěl zalétat s akrobatem.

Během létání jsem také zkoušel bez motoru model zrychlit dlouhým letem dolů a následně dělat přemety a výkruty: toto vše provádí Basic velmi ochotně.

Další zkušenosti

Seřízení Glider

V prvních letech jsem měl model seřízený jako větroň se čtyřmi servy v křídle (Glider, 4WNG - !). I když má jen dvě serva, já dávám u Hitec Eclipse i v těchto případech tomuto seřízení přednost, protože to umožňuje trochu bohatší programování než režim větroně se dvěmi servy v křídle. Přinejmenším je umožněno nastavit na výškovce různé režimy, což bývá často dobré pro motorový let a kluz. Takto je při použití elektromotoru motor na přepínači vlevo nahoře a dostupný režim je pouze zapnout/vypnout, přičemž pravý ovladač umožňuje používat flaperony (pohyb směrem dolů jako ubírání plynu je proporcionálně vysunuje/vychyluje). U větších větroňů (ne tak živých) toto nastavení plně vyhovuje.

Problémem při seřízení typu Glider/Větroň u Eclipse je však to, že na křidélkách nelze nastavit exponenciály (z prvků ovládaných u Basica to lze pouze na výškovce), což právě u Basica trošku vadí - reaguje příliš živě. Rozhodl jsem se proto jej naprogramovat jako Akro (tj. motorový model). Tím ztrácím proporcionální vysunování flaperonů, ale získávám naopak proporcionální práci s plynem a možnost nastavení exponenciálů na křidélkách. Neproporcionální vysunutí/vychýlení křidélek jedním směrem (flaperony) je pak možno naprogramovat v rámci funkce LAND.

Seřízení Akro

Naprogramoval jsem jej tedy jako AKRO s tím, že jsem dal exponenciály (docela podstatné) na křidélka a výškovku (zpomalení kolem neutrálu), nastavil funkci LAND (přistání)  vychýlením obou křidélek nahoru asi 56% (výškovku jsem nechal, jak je). 

Funkce LAND aktivována.

Zbyly mi ještě tři možné režimy letu. Naslepo jsem naprogramoval normální kluz, malé potlačení a malé natažení jako zvláštní režimy. Letové zkoušky ukázaly, že je to tak lepší. Basicu exponenciály velmi prospěly, dokonce jsem se o tom mohl při létání přesvědčovat sám, neboť v dalším režimu (menší natažení) jsem je neměl. Let a řízení se rázem zklidnily a Basica jsem si začal doopravdu velmi vychutnávat. První starty na motor (asi prvních pět stoupání) jdou skutečně strmě nahoru: běžně, jak je uvedeno výše, ale chvílemi i takových 80^o. Další stoupání už jsou mírnější, ale i tak poměrně rychlá. Motor AXI 2212/34 je přece jen trochu gumovější, než motory s menším počtem závitů, ale na druhé straně jeho malý odběr je zase strašně fajn.

Včera 28. srpna 2007 jsem létal od 6:45 do 7:45 na jedno nabití v podstatě bez termiky, i když občas se mi zdálo, že něco nenápadně dýchlo (nahoru i dolů). Přistál jsem za šera ještě s dostatečně plným akumulátorem na trochu delší letání. Funkce LAND - jako ostatně pouze flaperony u jiných větroňů - model trochu zrychlí a znekvalitní kluz, ale butterfly/crow to není, a pro vylétnutí z termiky je to neúčinné. Trochu lépe to funguje s plovoucí výškovkou (můj model P-13 Sport). Nicméně včera jem LAND použil. Vylétnutí z termiky si však u Basica lze dovolit poměrně razantními obraty na rozdíl například od modelu Variant II, jehož kvality však leží v úplně jiné oblasti (fantastický kluz díky větším rozměrům), takže nemám strach s ním létat velmi vysoko.

Každopádně budí Basic na našem letišti Modelklubu Lipence zaslouženou pozornost jako velmi sympatický a výborný model.

Další létání

17. září 2007 navečer jsem se vypravil na letiště; bylo laskavé teplé počasí. Baterie byla ten den ráno dobita, což se projevilo na letovém projevu. Nevím, kolikrát jsem nastoupal do velké výšky, ale skutečně mnohokrát. První stoupání je vždy trochu vlažnější, než se probudí baterie, potom je možných několik poměrně razantních; ty další pak už jsou pomalejší, nicméně dostat se do cca. 300 metrů za chviličku není žádný problém. Otestoval jsem si několikrát rychlé (pod mírným úhlem) svištící dlouhé klesání. Pokud se zapne motor, velká vrtule skoro okamžitě model zabrzdí. Také výkruty a přemety byly velmi svižné. Nehledě na to, že jsem několikrát vytratil výšku na tato cvičení, přistál jsem za 86 minut létání; do baterie jsem doma dobil 2036 mAh (má 2200 mAh), takže jsem byl na hranici, nicméně ještě trochu by se létat dalo.