Pěnkava


Ke konstrukci Pěnkavy mě přivedla nostalgie ke spalovacím motorům menších kubatur. Rovněž jsem byl povzbuzen krásnými letovými vlastnostmi modelu Ultima na dvaapůlku SC.



Vznikla tak Pěnkava, má rozpětí 1058 mm, hloubku křídel 178 mm a profil CLARK Y modifikovaný na 13,7%. Model je dlouhý se vším všudy 925 mm. Plocha křídel je 18,83 dm2, což při letové hmotnosti rovných 1000 g znamená zatížení počítané jen na křídlo 53 g/dm2. Křídlo je klasické konstrukce, žebra jsou z balsy 2 mm a nosníky smrkové. Ostatní části modelu jsou celobalsové, baldachýn je vyztužen odlehčenou překližkou 0,8 mm, namáhané díly a spoje jsou přelaminovány. Křidlo se upevňuje dvěma plastovými šrouby vpředu a jedním vzadu. Podvozek je duralový zakoupený přes Aliexpress, kolečka jsou o průměru cca 60 mm pro lepší starty z trávy. Ostruha je řízená spolu se směrovkou, dále jsou řízena křidélka, výškovka a otáčky motoru. Serva jsou střední zn. JX a na motoru Hitec HS 55. 



Motorizace

Původně jsem zamýšlel použít motor MVVS 1,5 GFS: v duchu návratů do mladších let jsem provedl také restart svých motorů MVVS 1,5 GSF: ony to jsou vlastně motory upravené z původní detonační verze, ale s tím rozdílem, že starší motor plně upravil počátkem 90. let ještě p. Ing. Hajič, zatím co já jsem později jen měnil vrchní část hlavy z plné na žebrovanou, a u druhého motoru Ing. Hajič vyfrézoval karter jako u prvního motoru, ale dodal mi jej v detonační verzi. Domluva byla, že až se trochu uvolní, předělá jej na žhavíka, což už se nestalo, ale udělal jsem to já sám pomocí tzv. žhavicí sady, kterou prodávala Modela Březinka. Součástí žhavicí sady byl i píst s rovnou horní plochou proti původnímu pístu detonačního motoru, jehož horní část byla kónická. Protože výkonově motor s novým pístem zaostával citelně za motorem s pístem původním, píst jsem vyměnil, takže i druhý žhavík běhá s původním pístem od detonačního motoru. Odfrézovaný karter umožňuje užití výfuku od motoru Modela Junior 2 ccm.

Motory jsem po více než 20 letech vyzkoušel na stojanu s  vrtulemi MA 7x4, ale nakonec se mi zdála lepší vrtule MA 7x3. Starší motor měl svíčku O.S. A3 - takto létal jako pomocný na větroni - a mladší nějakou tehdejší běžnou teplou svíčku, snad Powerball. Vyzkoušel jsem pro změnu na novějším motoru teplou svíčku Hobbyking N3. Musím říci, že samozřejmě motor se svíčkou O.S. A3 běhal lépe, takže jsem na novější motor zkusmo našrouboval teplou svíčku Enya no. 3. Ano, kdo umí, ten umí, i druhý motor, tentokrát se svíčkou Enya, se viditelně zlepšil. Ještě zkusím novou teplou svíčku Kavan... i s ní to běhá dobře.

Model je hornoplošník vzhledem k tomu, že motory MVVS 1,5 nevynikaly přílišným výkonem. I v detonační verzi byl ruský motor MK-17 výkonnější (je to prakticky ověřeno: jedenapůlky MVVS a MK-17, obé v detonační i žhavicí verzi, létaly u mě v týchž modelech).

Samozřejmě, když jsem se znovu kriticky podíval na motor MVVS 1,5 GFS, uvědomil jsem si, že jsem si mezitím zvykl na jinší úroveň zpracování, ať už u mě šlo o O.S., Saito, Thunder Tiger, a dokonce i poslední série ASP (resp. SC, Magnum nebo P.H.... SY byly poněkud hrubší:)), nicméně s motory MVVS 1,5 jsem prožil velkou část svého modelářského života, takže k nim i nadále mám citový vztah: ano, jedenapůlky MVVS nejsou hezké, klikovka je uložena jen v kluzných ložiscích, navíc špatně startují, a výkonově to není žádný zázrak.

Ten zázrak se ani nekonal, když jsem s modelem dorazil na letiště: nejprve motorová zkouška a seřízení... ale především velmi slabý výkon na kilového hornoplošníka a ještě k tomu případný start z travnaté plochy, takže tento způsob omotorování Pěnkavy jsem zamítl a začal shánět něco lepšího. Nakonec výběr padl na motor O.S. Max 15LA:



je rozměrově malý a má být relativně výkonný (0,4 HP, tedy cca. 300 W), i když papírově o něco méně než mnou provozovaný SC S15a (0,5 HP, tedy cca. 370 W). Myslím, že žhavík MVVS bude mít něco kolem 100 W, když detonační verze má kolem 127 W (0,17 HP). Lože na tento motor v ČR neexistuje, jedině v Anglii v Just Engines, ale rozhodl jsem se přizpůsobit něco ze svých zásob.

Elektronika

Pro řízení modelu jsem zvolil soupravu FlySky FSi6, přičemž jsem provedl upgrade firmware, podrobněji zde. Na odkázané stránce je popsáno i naprogramování křidélek, mixu křidélka-směrovka a režimy plynu: dvojí volnoběh a zhasínání motoru. V Pěnkavě jsem použil přijímač FS-i6B.

Zálet

K záletu jsem přistoupil v podvečer 18. května 2022. Nejprve záběh motoru s vrtulí Master 8x4 na modré palivo Kavan s 5% nitrometanu a 11% syntetického oleje. Jednu nádrž motor vyběhal na plný plyn a velmi bohatou směs, takže běžel jen pomalu, občas jsem mu zvedl otáčky. Další nádrž: motor jsem vyladil na maximum, i když trochu bohatší směs, zatím co rychlý i pomalý volnoběh seděly, jak byly nastaveny z domova. Pojezd a start: model šel nahoru jako po kolejích, do seřízení nebylo třeba vůbec zasahovat a nic měnit. Zkusil jsem přemety, výkruty a kubánskou osmu, vše ochotně provedl, přičemž motor pokytuje dostatek, ba i přebytek výkonu. Přechody mezi otáčkami jsou vynikající. Přistání na nižší volnoběh proběhlo také bez problémů.