Letecké modely
Neděle 6. listopadu se stíhačkami I.
světové války
Jakoby přišlo pozdní babí léto... takže nebylo možné odolat.
Nieuport 17 a Sopwith Pup
Podařilo se mi narovnat do auta v rozloženém stavu oba stíhací dvouplošníky z mé letky a musím říci, že jsem si létání užíval. Jen v mlžném chladu bylo třeba otevřít u Nieuporta 17 jehlu čtyřtaktu Saito 45S o třetinu otáčky více. Možná také i proto, aby strávil zbytek dva roky starého paliva Tornado, které jsem se rozhodl dolétat (normálně jsem létal s čerstvým palivem).
Oba modely jsou nevelké a jsou postaveny v měřítku cca. 1:6. Nieuport je těžší a mé celkově nižší plochu křídel, kdežto Sopwith Pup má dvě velká křídla a létá pomaleji; ostatně Nieuport má výkonnější motor.
Létání dopadlo celkem dobře, i když drobné oděrky byly. Zatím co u Sopwithe se uvolnil tubus bowdenu směrovky, Nieuport udělal při jednom přistání hvězdu (v trávě jsou díry vyhloubené různými hlodavci), takže prasklo na dolním polokřídle uchycení vzpěry. Nicméně stále více docházím k přesvědčení, že budu chtít přes zimu předělat u Nieuporta podvozek, aby lépe vedl při startu a přistání, a velmi pravděpodobně mu budu chtít dát nový potah. Stávající potah je stříbrným Oracoverem, místy již hodně vyspravovaným, letadlu by však slušel stříbrný Solartex, obnova a upřesnění markingu, i když vůbec nepanuje shoda v tom, jakou barvu měl letící čáp na trupu na stroji francouzského esa Alberta Deullina (což je de facto kokrétní předloha tohoto modelu): prameny uvádějí nejvíce černou nebo červenou, ale také černou s červenými pery na křídlech. I kolem trojky na trupu nepanuje jednota: byla buď černá nebo červená. Na trupu se zdá, že byl zhora černý trojúhelník, a trojka se možná opakovala i zhora na křídle, viz článek.
