Waterman Gosling

Historie stavby této polomakety je stará už skoro pět let. Tehdy jsme si s Mírou Kolomazníkem oba koupili nové čtyřtaktní motory ASP 5 ccm s tím, že na ně postavíme malé polomakety. Míra začal stavět Nieuport 17C pod dojmem mého většího stroje, který tehdy létal s motorem Saito 45S (7,5 ccm). A mně utkvěl v hlavě Waterman Gosling, na jehož popis jsem narazil při listování v letitých číslech časopisu Modelář jednou večer v klubovně v Lipencích.

Model byl navržen sice pro čtyřtaktní pětku, ale ta mě zklamala tím, že na rozdíl od záběhu neutáhla větší vrtuli, a tudíž se ukázala být pro vzniklého dvoukilového Watermana slabá. Sice jsem s ní absolvoval asi tři dobrodružné skoky, ale nakonec jsem byl rád, že jsem letadlo nerozbil. Ze zoufalství jsem do něho namontoval výše uvedené Saito, které bylo v Nieuportu před časem nahrazeno čínským čtyřtaktem SY o objemu 8,5 ccm.

Zálet modelu připomínal/připomíná počátky letectví. S motorem o obsahu 5 ccm jsem celkově uskutečnil ony tři nepodařené pokusy, při nichž jsem sice letadlo nerozbil, ale pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Záběh ASP 5ccm 4T se uskutečnil v zimě a motor statečně točil na zkušebním stojanu předepsanou vrtuli, nicméně na letišti v modelu vždy po chvíli umdlel. Stabilně byl ochoten běžet s vrtuli 10x4, což poskytovalo příliš malý tah.

Saito 45S je hodně těžký a také silný; použitá vrtule je 12x5. Waterman se s ním ihned odlepil od země a hnal vpřed a nahoru; jde o model velmi rychlý a docela neposedný, i když jsem na křídlo použil profil CLARK-Y se zvýšenou tloušťkou (tuším 14%). Při letu působí dobře a nezapře v sobě letadlo, které bylo určeno na závod kolem pylonů. Těžké Saito však způsobilo posunutí těžiště modelu značně kupředu, takže je model podélně vratký: má snahu přepadat na vrtuli zejména při přistání. To má neblahý důsledek na poměrně křehkou směrovku, jejíž pohyblivá část se vylamuje. Pokud se model drží na rychlosti, je jeho let poměrně stabilní, i když je citlivý zejména na křidélka. To však neplatí vždy, především tehdy, když se dostane do stoupání a má tendenci viset za motorem: to se pak musí řešit směrovkou více, než je namixováno spolu s křidélky.

Křídla byla konstruována co nejlehčí: žebra z balsy 1 mm a k tomu ještě vylehčená. Hlavní nosník je tvořen smrkovými podélníky 3x3 mm; ty jsou uzavřeny do stojatého skříňového nosníku plátky balsy 1 mm. Rozpětí je 1100 mm a hloubka křídla 296 mm! Křidélka jsou poháněna staršími servy Hitec střední velikosti (každé zvlášť).

Trup je co nejjednodušší z balsy 4 mm zesílené uprostřed plochým smrkovým podélníkem. Výškovka a směrovka jsou z plné balsy 4 mm.

Křídlo je na baldachýnu z ocelového drátu 2 mm, zafixovaného na středové žebro z letecké překližky 5 mm epoxidem

Z tohoto důvodu musí být vzpěry křídel funkční. Jejich kostrukce napodobuje originál, pouze kovové trubky byly nahrazeny uhlíkovými, ale jak na modelu, tak i na originálu jsou dotvořeny balsou ovinutou obvazovou gázou (na originálu to bylo plátno). Ovinutí je lepeno dispersním lepidlem Ponal Express a posléze vše nabarveno černou barvou Hammerite, která dobře odolává palivu.

Totéž je provedeno u podvozkových nohou. Ty jsou z ocelových strun 4 a 2 mm, sletovaných známou metodou: ovinutí měděným drátkem a zaletováno.

Náhon SOP a VOP je zevnitř jako u originálu - vše je zřejmé z obrázku dole.

Zde je původní zastavěný čtyřtakt ASP 5 ccm - tedy ASP FS-30AR.

A zde Saito 45S (7,4 ccm) - jak vidět, předek ztratil eleganci - ale pokud se vše osvědčí, dojde e zkrášlení:).

Zde pohled zhora - model je v markingu, používaným pilotem Artem Goebelem pro propagační lety.

Včera, tj. 15. srpna 2007 mi po startu zhasnul motor a Waterman se pochroumal, i když zas ne tak moc vážně. Polétání s ním moc pěkné nebylo - takže jej odkládám jako zajimavý projekt, ale v podstatě neúspěšný; létání s ním se mi nelíbilo, i když působil ve vzduchu zajímavě.