Letecké modely
Nieuport 17C po rekonstrukci v r. 2013
Na podzim r. 2012 jsem se rozhodl model
úplně rekonstruovat. Strhal jsem potah ze stříbrného Oracoveru a
zejména na horním křídle objevil řadu závad, které bylo třeba opravit.
Šlo většinou o naprasklá žebra, nalomené koncové oblouky (i na dolním
křídle), uložení křidélek a dál na trupu spousta dalších drobností.
Postupně jsem vše nahradil resp. vyztužil balsou a zabrousil, i když
sem tam zůstaly drobné kousky Oracoveru na kostře. Model jsem znovu
potáhl, ale tentokrát stříbrným Solartexem, který k mé velké
spokojenosti úplně zakryl flíčky Oracoveru, takže potažený drak modelu
vypadal jako nový.
Dále jsem řešil úchytky vzpěr: přední
úchytky na horním křídle jsem úplně vyměnil, zadní popraskané jen
zalepil, rovněž tak úchytky na dolním křídle, což se při zalétání
ukázalo jako chyba, protože zalepené spojení nevykazovalo dostatečnou
pevnost; bylo třeba vše ještě dodělat. Úplně jsem předělal celý
podvozek, protože ten původní již
špatně model při startu a přistání vedl. Použil jsem řešení, které mám
také na modelu Sopwith Pup, tj. pomocí náležitě dimenzovaného smrkového
nosníku odpružená hřídel kol, to vše zavěšeno na gumových okách.
Drátěné nohy kol jsem také podpořil smrkovými nosníky, aby měly oválný
tvar a vše ještě po zalepení kontaktním a epoxidovým lepidleml potáhl
solartexem, de facto uzavřel do solartexových kapes, aby se drát a
nosník od sebe při namáhání nerozpojovaly. Také jsem model opatřil
poněkud méně bytelnými (méně širokými) koly o průměru 115 mm.
Změnil jsem také marking: důkladně jsem prostudoval všechny (bohužel mírně protichůdné) prameny ke stroji francouzského stíhacího esa Alberta Deullina. Různice jsou především ohledně zbarvení čápa na boku trupu a čísla 3 na boku. Více pramenů se kloní k tomu, že číslo 3 bylo i na horním křídle zprava a že všechny trojky byly červené (i když jsou i názory, že byly černé - ty jsou ale v menšině). Pokud jde o čápa, tam se názory totálně liší: můj původní čáp byl skoro celý černý (+žluté nohy a zobák) dle mně tehdy dostupných pramenů; někteří však tvrdí, že čáp byl celý červený a někteří, že byl kombinovaný. Já zvolil toho kombinovaného (černé tělo a červená křídla). Navíc jsem dodal na horní část trupu také úzký černý trojúhelník. K problematice mnou zvoleného markingu se lze více dočíst v česko-slovenském on-line modelářském magazínu Model Mág.
Dále
jsem řešil kvalitní předlohu pro
čápa: v Internetu jsem našel jeho obrázek, ale v nedostatečné kvalitě;
v té chvíli jsem ale ocenil kvality volného programu od Google Inkscape
v oblasti převodu obrázku na křivky: vzniklý čáp byl nádherný a ještě k
tomu ve vektorovém SVG formátu. Obdobně jsem řešil i obrázky čísla 3,
protože jsem nenašel podobné fonty, takže jsem obrázek trojky také
vektorizoval v Inkscape. Pro ostatní nápisy jsem využil existující
fonty v počítači. Sériové číslo Deullinova stroje bylo 1532 a další
nápisy na směrovce pod ním jsou:
POIDS UTILE
120K
COMBUSTIBLE
65K
... což znamená česky UŽITEČNÉ ZATÍŽENÍ 120 kg a PALIVO 65 kg.
Pod výškovkou je ještě nápis LÈVE ICI, tj. česky ZVEDAT ZDE.
Pro případné zájemce jsou čáp a nápisy v SVG formátu pro Inkscape ke stažení ZDE.
Vše ostatní jsem ponechal vč. použití Y kabelu na pohon křidélek, tj. využití jen jednoho kanálu v příjímači.
Nový zálet modelu
Při novém záletu modelu jsem udělal zásadní chybu, tj., že jsem se jen spokojil s tím, že motor naskočil a běžel... měl jsem jej nechat více ohřát a pak teprve seřídit. Nestalo se a důsledkem bylo jeho zhasnutí asi po dvou okruzích kolem letiště... model doklouzal, jenže při přistání klopýtl a přetočil se na záda. Když jsem k němu přišel, škody bylo docela dost: uvolněná výškovka a především prasklé úchytky vzpěr křídel, tj. ty, které jsem jen zalepil a nenahradil novými. Vymstilo se mi to... Doma jsem vše hbitě opravil a úchytky samozřejmě zase jen zalepil... a 18. 4. 2013 navečer vyrazil znovu. Foukal poměrně silný vítr, ale já už si dal více záležet. Nakonec jsem model docela proletěl asi se třemi mezipřistáními a vyvodil poučení pro příště, tedy především přistávat na větší rychlosti, protože Nieuport má větší zatížení, bez paliva váží 2920 g.
Motor
doteď nějakou
dobu létal s vrtulí APC 12x5, ale já jsem kdysi létal s těžkou MASTER
Scimitar 12x6, která velice dobře táhla, jenže pak s ní nešel motor
dobře seřídit, proto jsem přešel na lehčí APC s menším stoupáním.
Vyzkoušel jsem teď vrtuli Scimitar znovu, tentokrát jen na zemi, a
zdálo se mi, že by to mohlo být znovu ono... tak uvidíme v praxi.
Dalším kladným zjištěním je, že nový podvozek dobře vede.
Jinak
nebylo třeba
model znovu trimovat, prostě létal znovu tak, jak byl nastavený resp.
donastavený po rekonstrukci. Doma jsem potom ještě kvalitněji předělal
úchytku jednoho závěsu vzpěr na dolním křídle - to jsem musel trošku
rozkuchat, ale po opravě to je OK. Pravda je, že si na Nieuporta budu
muset trochu znovu zvyknout a asi znovu vychytat nějaké drobné
problémy. Palivo dál používám Tornado Flight pro čtyřtakty s 10% nitra,
svíčka v motoru Saito 45S je Hangar 9.
Další úpravy
S takto upraveným modelem jsem se dostal na letiště až poslední červnový víkend, a to v pátek vpodvečer a v neděli dopoledne. Od pátku do neděle jsem ještě trochu zapracoval nad držáky vzpěr a zejména přenastavil servo na ovládání plynu... dle doporučení jsem také zpomalil jeho pohyb. V neděli dopoledne foukal nepříjemný a poměrně silný boční vítr, přesto jsem ale vzlétl a nakonec to byly tři lety k mé úplné spokojenosti; nakonec Saito létá s vrtulí Master Aiscrew K-Series 12x5.
Vrtule Master mají více typů, a právě K-Series je navrženo pro čtyřtaktní motory... v našich prodejnách se to nějak nerozlišuje...
Nieuport 17 se i ve větrných poryvech choval celkem slušně, samozřejmě mu boční vítr při vzletu ani při přistání nesvědčí, ale přestál to celkem v pohodě a já si docela hezky zalétal. Motoru otočení dolů výrazně pomohlo, skutečně se lépe chladí, a tím s ním přestaly být i ty poslední problémy vyplývající z přehřívání. Výfuk sice trčí na levé straně ven, ale zas tak mi to nevadí.
Další stránky: