Motýlek


Motýlek je můj další mírný experiment v oblasti menších elektrovětroňů. Už dlouho jsem pokukoval po nějakém jiném profilu křídla, než jsem doposud používal - u vlastních kostrukcí to časem byly S3021, SA7038, E-374, snížený E-384, E-387, EB380, AG-34 a AG-35, zatím co u koupených větroňů kromě výše uvedených E-205 a MH-30.

Motýlek

Volba padla na profil Hannese Delago HD-48B uváděný jako profil optimalizovaný pro F3B. Nenavrhl jsem však rychlíka typu F3B, a proto jsem byl zvědavý, co to vše udělá. Naopak jsem chtěl model spíš pro termické polétání, ale v případě potřeby i rychlejší. Náhodou se mi podařilo z druhé ruky koupit samotný trup na dříve vyráběný větroň Basic (LS Model). Rozpětí křídel jsem plánoval kolem 1300 mm, takže bylo celkem rychle rozhodnuto.


Vznikl Motýlek s rozpětím 1294 mm a hloubkou křídla u středu 150 mm, přičemž střední část (654 mm) je zhruba tak velká jako obě dvě uši dohromady: ty mají jen velmi mírné vzepětí. Hloubka na konci je jen o 15 mm menší než u kořene, ucho ubíhá pouze dozadu, profil není na konci snížen. Křídlo je postavené vcelku a na trup se připevňuje jedním kovovým kolíkem vpředu a plastovým šroubem M4 vzadu, v odtokové části u rovné střední části křídla a uprostřed je vyztuženo uhlíkovým páskem. Profil HD-38B se mi líbil i proto, že proti AG-34 je mírně méně štíhlý (9%), ale i tak na uvládání křidélek musela být použita tenká digitální mikroserva s kovovými převody JX D56MG (5,6 g; výška 8,2 mm). Křídlo je potažené červenou transparentní fólií zn. Hobbyking, obtisky jsou vytištěny na samolepicí fólii na laserové tiskárně.


Na ovládání výškovky je pak v kýlovce použito analogové servo s plastovými převody Emax ES08A II Mini (8,5 g). Směrovka ovládána není. Výškovka je stříkána červenou barvou a navrch polyuretanovým lakem, připevňuje se dvěma plastovými šrouby 3 mm.


K pohonu je použit čínský motor Surpass Hobby 2208 1350 kV (identický s motorem Aeolian C2826 nebo BH Power 2826, oba 1350 kV). S vrtulí Aeronaut 8x4 (duralový turbokužel Pohodalet) a 3s lipoly dosahuje tato soustava dle eCalcu statického tahu 680 g při rychlosti 68 km/h a odběru 12,6 A, a to při napětí (pod zatížením) 10,6 V. Odhad stoupavosti vychází na 7,6 m/s, což je slušné. K pohonu je použita baterie XW Power 3s lipoly o kapacitě 1300 mAh a 40C, tj. poměrně tvrdý zdroj, což se v praxi potvrdilo, neboť prvních několik stoupání bylo s daleko vyšším napětím pod plným zatížením než 10,6 V. Regulátor je použit Red Brick 25A BEC 2A. Programovat se musí ručně přes vysílač.

Přijímač je Hitec Optima 6 Lite a je napájen přímo z pohonné baterie (systém SPC), serva jsou pak nájena z BEC regulátoru. Takto je u soupravy Hitec Aurora umožněno monitorovat během létání stav pohonné baterie, což je u větroňů k nezaplacení.

Létání

Na zálet jsem čekal téměř tři měsíce, až se umoudří počasí. Nakonec se uskutečnil za jasného klidného dne 16. února 2019 na domovském letišti Modelklubu Lipence. Model létal hned bez trimování. Pokud jde o motorový let, tah převyšuje hmotnost modelu (505 g), optimální je udržet stoupání max. cca. 80o vzhůru, letí ale i kolmo, jenže pomaleji. Pohon je svižný a plně dostačující. Model klouže velmi dobře, použitý F3B profil se projevuje celkem (pro mě nečekaně) příjemnou možností urychlení bez zásadní ztráty výšky, lze jej však i docela zpomalit, ale i tak je celkový projev trochu rychlejší než např. u AG-34/35. Zatím je brzy na nějaké další hodnocení. První let trval 61 minut při použití motorového času 5 min 14 s, dalo by se létat i trochu déle.


Bylo hezké počasí, žádná termika ani v náznaku. Doma jsem do baterie dobil 991 mAh. Myslím, že v baterii při přistání byla ještě energie na cca. 1 minutu motorového letu (klidové napětí bylo ještě 10,6 V).


Další létání bylo 66 minut, a to až téměř do konce rozumného napětí baterie. Model je přes svou nízkou hmotnost dynamický a poměrně rychlý; vypadá to na dobře volený profil křídla.