Neděle 20. listopadu 2011


Pokračovalo inverzní počasí, tzn., že byla opět doba pro létání s polomaketami z I. světové války.

Sopwith Pup

Volba padla na Sopwith Pup. Teplota vzduchu byla jen 1oC, ale Saito 40a naskočilo téměř okamžitě, jen se muselo asi minutu na volnoběh zahřát. Pak už vše fungovalo naprosto báječně. Zkusil jsem tři přemety bez rozjezdu za sebou: motor si s nimi hravě poradil.

Sopwith Pup

Absolvoval jsem tři lety. Tak, jak se motor zabíhal, mu bylo možné předminule více uzavřít jehlu. Zkoušel jsem, kolik minut letu si mohu dovolit na plnou nádrž. Při záběhu v modelu s bohatou směsí to bylo jen 8 - 9 minut, teď s méně bohatou směsí jsem přistál za cca. 14 minut a v nádrži ještě zůstalo poměrně dost paliva. Je třeba však říci, že zřídka létám na plný plyn: na rovný let stačí modelu jen bohatší (letový) volnoběh. Přistávám s nizším druhým volnoběhem.

Pak přišel na řadu elektrovětroň Sirius. Už podruhé vystartoval s velkokapacitním tříčlánkem Lipoly Turnigy 5000 mAh. Klidného počasí jsem využil k ladění některých prvků:

Elektrovětroň Sirius

1. v kluzu jsem model mírně potlačil; tím získal na rychlosti; je třeba si uvědomit, že profil křídla je S3021 a ten snáší velké přetažení. V praxi to znamená, že i při velkém zpomalení větroň s profilem S3021 nepadá po křídle a drží se i tam, kde větroně s jinými profily již padají po křídle dolů. Tím máme k dipozici větší výběr rychlostí pro základní kluz. Ten jsem teď urychlil a na létání se to projevilo pozitivně. Sirius znatelně ožil.

2. začal jsem ladit mix závislosti potlačení výškovky na průběhu plynu; zkusmo jsem nastavil 26% potlačení po horní polovině plynu a průběh jsem mírně zpomalil. Na již částečně vybitou baterii (při plném zatížení dávala jen 10,2 - 10,4 V) jsem dosáhl poměrně způsobného stoupání a menší potřeby řízení výškovky během motorového letu.

Během dvou startů jsem nalétal v klidném ovzduší na tutéž baterii takřka hodinu. Do ní jsem pak doma dobil necelých 2400 mAh.



Oba modely v klidu mezi lety
 
Odkazy:

Sirius
Sopwith Pup