2023
Mravenec nakonec dostal silnější motor O.S.Max 11CZ-A o objemu 1,79 cm3.
Přes
zimu jsem létal pouze s menšími elektrovětroni. Až 2. května 2023 jsem
se odhodlal vytáhnout motoráky: nejprve rozlétat trochu ruce s
Dolphinem 40 a poté zalétat nového malého Mravence na motor Enya 09-IV.
2022 Válka na Ukrajině,
starosti a zdravotní potíže: takto zatím vypadá neslavně tento rok.
Ale i tak jsem zalétl
loni a přes zimu postavené modely: rychlejší menší elektrovětroň Mintaka
a malé motoráčky Pěnkava a Chroust.
Z nedostatku času jsem nevylétl se čtyřtakty a ani s některými spíše
většími elektrovětroni - z těch větších je mým nejoblíbenějším
kompromisem P-13 Sport Elektro.
...
s Pěnkavou jsem v létě havaroval díky své blbosti: při přistání jsem v
zatáčce nízko nad zemí zalétl do ostrého slunce a ztratil orientaci, a
tak model skončil na poli předkem v zemi (na volnoběh). Výsledkem bylo
rozlomení křídla na tři kusy a nějakou tu balsovou drť, prasknutí
směrovky a uvolnění dolního závěsu její pohyblivé části, zlomená
vrtule, rozbitý kužel, střihnutí plastových šroubů, kterými je
připevněno křídlo, a díra v nádrži. Trup to stoprocentně přežil. První
reakce byla jako vždy, že model odepíšu, ale nakonec jsem vše sebral
a odstrojil kousky křídla. Nasadil jsem vše k sobě a vyztužil
podélně uhlíkem, kromě malých pásnic i hlavní nosník přes střed až do
půlky každé poloviny křídla čtvercovým dutým uhlíkovým profilem. Přidal
jsem vydatné balsové trojúhelníkové výztuže kolem všech kritických
spojů. Potahovou fólii jsem neřezal hned u žeber a nosníků, ale nechal
jsem si přesah, který jsem zažehlil dovnitř konstrukce, aby se
nezbortil původní potah po jeho nastavení.
To už
vypadá, že to opravím...
Naštěstí
jsem měl totožnou žlutou fólii, takže nakonec se portah podařilo
nastavit a dostatečně vypnout i přesto, že kostra křídla je poněkud
vzdušná.
Nový
zálet modelu se uskutečnil v úterý 16. srpna 2022 vpodvečer. Trochu
bylo třeba poladit motor, protože v panujícím vedru se jevil jako
příliš bohatý. I přes hustou nízkou trávu se nakonec start podařil a
model létat jako předtím. Udělali jsme několik přemetů, nějaký výkrut a
kubánskou osmu ... a už jsem šel na přistání, které proběhlo
bez
problémů. Dál jsem už nelétal, nechtěl jsem před dovolenou něco zkazit.
A tady jsme spolu s Pěnkavou po novém záletu:
Opravená
Pěnkava
Dole
je vpravo původní Pěnkava, trošku se změnilo zdobení křídla, spoje s
přidanou novou fólií jsem nově přizdobil červenými proužky.
Chroust na
motor Cox 0,8 cm3 vlevo a Pěnkava na motor O.S.
2,5 cm3 vpravo.
Elektroverze
Reichardova P-13 Sport
2021 Kroniku jsem trochu
zanedbal, ale jinak byl tento rok plodný: dokončil jsem a také úspěšně
zalétl tři modely, a to Jepici, Acrux
a Ultimu.
Všechno to jsou mé vlastní konstrukce, jejichž společným rysem je, že
jsou poměrně malé. Před dokončením je ještě další elektrovětroň o
rozpětí cca. 120 cm, který už dostal jméno: Mintaka. S většími modely
jsem letos nelétal, také proto, že na letiště jsem se odvážil až po
očkování, tj. od poloviny roku. Takže jsem létal hlavně po kopcích s
menšími modely: kromě čerstvě zalétnutých elektrovětroňů Jepice a
Acrux také s modely Rubicone, Motýlek, Žába
a Vážka.
Ještě koncem zimy jsem také prolétl Mariposu.
A k létu, když foukal příznivý vítr na Kuchaříku, také větší P-13 Sport Elektro.
V červenci jsem začal chodit na letiště s motorovými modely. Nejprve
jsem téměř po roce prolétl model Dolphin 40
na dvoutaktní sedmapůlku O.S.
Max 46 AX II. Chtělo to jen propláchnout karburátor a trysku, pak už
vše fungovalo, jak má. Když jsem si trochu
dodal odvahy, přinesl jsem si na letiště na jaře dokončenou Ultimu
na dvoutakt SC 15a (2,5 cm3)
s modrou hlavou (novější typ). Letěla hned a dobře! Poté jsem s ní
létal ještě několikrát a snažil se seřídit přechody motoru: samozřejmě
větší O.S. je projevem o třídu výš, ale malý motor má svá specifika.
Každopádně se ukázal jako slušně výkonný, takže mé ruce mají, co dělat,
aby Ultimu ukočírovali, i když je tento model velmi stabilní.
Ultima má nádrž o objemu 90 ml, bezpečně lze na ni létat cca. 7 minut,
poté se může stát, že při prudké vertikální změně letu i přes funkční
tlakování motor nedosaje palivo a zhasne, takže jsem absolvoval i dvě
nouzová přistání. I když to bylo na kolečka, tak ve vyšší trávě se vždy
vytrhl podvozek. Postupně jsem uchycení přepážky, na níž je
přišroubován, zpevnil. Přechody nejsou jako u větších motorů hladké, po
letu na čtvrt nebo půl plynu se po přidání motor dostává do vyšších
otáček resp. do maxima přes tarokování, ale nezhasíná. Na krátké změny
plynu však reaguje pohotově. Na plný plyn je model docela rychlý. Moje
ruce s ním umí přemet, výkrut vodorovně i svisle nahoru a létáme
kubánskou osmu ... a letěli jsme také na zádech, což modelu nepůsobí
potíže. Přistávat se musí opatrně, protože podvozek je nízký a kolečka
o průměru 40 mm na trávě poměrně malá.
Líbí se mi, že mám motoráka na malou dvaapůlu... a jen tak smutním, že
tyto motory a menší se už téměř nevyrábějí: na trhu je pouze O.S. Max
15 LA (tj. verze s klikovým hřídelem uloženým jen v kluzných
ložiscích), výkonově slabší než mnou použitý motor SC (prodávaný v této
novější verzi i pod značkou ASP a lindingerovskou P.H.) Ještě mám doma
jedenapůlku MVVS s RC karburátorem, konvertovanou na žhavíka... co
kdybych si na něj postavil hornoplošníka? V srovnání s motory ASP resp.
SC je zpracování tohoto motoru Modela/MVVS nevalné, o O.S. nemluvě...
taky bych musel vozit palivo FAI (s ricinem 20%), ale láká mě to.
S modely Acrux (černý) a Jepice
(oranžový) na stráni Hronovská
S modelem P-13 Sport Elektro na
Kuchaříkem - jako vždy příjemné polétání