Kronika létání



2020

Tento rok se nám nedobře žije, často není ani chuť a ani čas létat. I přesto jsem zažil pár krásných okamžiků se svými modely. Musím se přiznat, že v poslední době létám spíš s těmi menšími, rozuměj elektrovětroni, protože jsou velmi pohotové a hlavně s nimi lze přistát na kousku louky třeba i mezi stromy.



Létání s Rubicone a Žábou na podzim 2020 nad Kuchaříkem



Létání s Mistralem na podzim 2020 na vyvýšenině Hronovská - 82 minut


Elekrovětroň Žába

Se Žábou jsem jsem zažil letošní nejkrásnější polétání vůbec, a to 23. září 2020. Vyjel jsem v Radotíně na kopec naproti cementárně, vál jihozápadní a posléze spíš západní vítr. Chtěl jsem využít svahového proudění, i když je to tam diskutabilní, protože létat se dá na louce nad skalami v bývalém ovocném sadu asi 50 až 100 metrů od hrany svahu a bývá tam často i silná turbulence. Původně jsem chtěl vzít model Rubicone, protože byly slabší podmínky a on je docela dobrý kluzák, ale pak jsem k Rubicone přidal Žábu, jejíž baterii jsem jen trochu nabil během oběda, tedy neúplně, dvoučlánek měl po odpojení z nabíjení pouze 7,3 V, normálně je 8,4 V.

Na místě jsem zjistil, že Rubicone měl vybitou baterii - no, už jsem starý a myslel jsem si, že jsem jej dva dny předtím nabil. Tak přišla na řadu Žába s tím, že chvilku se prolétnu a pak pojedu domů, protože mám nabito jen částečně. Vystartoval jsem a krásně poletoval. Pak se stočil vítr na západní a vytvořila se vlna nad lesem vpravo, občas mizela, ale nosila fantasticky. Honil jsem se s káňaty, poštolkami a jestřáby po nebi  80 minut, často i velmi razantně, protože to stoupalo jako ve výtahu. Útoky jestřábů na Žábu časem pominuly, když ptáci zjistili, že elektromotor vydává zvuk. Zapnul jsem jej v jednu chvíli schválně, protože opravdu to vypadalo, že se jeden z nich do Žáby pustí, vždyť má v rozpětí jen 86 cm, tedy méně než dravec. Bylo to fantazie...



Často jsem v létě a v září létal i s Rubicone.



... a s Motýlkem.



Ano, to je Motýlek ve vzduchu.



A vyloženě jsem si to užíval s P-13 Sport Elektro. Nemohu si pomoci, ale z trojice větších Reichardových větroňů, co mám (ještě Mistrál a Sirius), tato P-13 je v kluzu a i stylem letu nejlepší.


Novoroční létání s Mariposou se odehrálo 1. 1. 2020 na stráni Hronovská, celkem 51 minut v mírně mrazivém počasí a klidném ovzduší.

Mariposa - elektrovětroň



2019

V srpnu 2019 jsem vylétl s Dolphinem 40 na nové palivo Optimix pro motory 2T s 5% nitrometanu. Musel jsem úplně zgruntu seřídit volnoběžnou jehlu a přechody: teď už motor šlape spolehlivě, jak má.


Dolphin 40

24. července 2019 byla na Kuchaříku obsazeno, asi vrtulníkáři (viděl jsem jen z dálky). Protože měl foukat severovýchodní vítr, popojel jsem nad Choteč a zalétal s Vážkou. Dlouho jsem s ní nelétal, zdála se mi trochu rozštelovaná, uhýbala víc na jednu stranu, což se po přistání potvrdilo nastavením směrovky (to jsem musel znovu vynulovat, a to i fyzicky zkrácením táhla), také se trochu rozlepily závěsy křidélek z isolepy (asi je budu muset předělat). Jinak bylo kovové nebe, vítr občas foukal trochu ze strany, takže žádné svahové proudění, spíš občas klesáky, ale i tak jsem si užil 62-minutový let (z toho asi 5 minut motor). Rozhodl jsem se také znovu potáhnout trup, protože stávající potah ze starého Orasticku se odlepuje... tak jen najít trochu času...

A ještě jedno pozorování: i zde se povolil jeden úchyt vrtulového listu na turbokuželu. Naštěstí jsem si toho všiml před létáním a dotáhl, nechtěl jsem skončit ztrátou listu jako u P-13 Sport v letošním květnu.

Vážka - elektrovětroň
S Vážkou po přistání

* * * * *

Přestože v létě 2019 je strašné vedro, vyjel jsem 23. července 2019 nad Kuchařík s nadějí, že bude foukat vítr proti mírnému svahu; ten však vanul napříč od severu, i když i tam je mírná terénní vlna. Vzal jsem si s sebou Motýlka a Vážku, ale nakonec jsem létal jen s Motýlkem, protože 79 minut v horku mi stačilo. Zpočátku byla dost silná termická turbulence, poté se ovzduší trochu uklidnilo. K pohonu slouží poměrně tvrdý zdroj, takže jsem se vzpamatoval, až když náhle kleslo napětí při letu bez motoru pod 9 V na tříčlánku lipolek - před posledním krátkým stoupáním bylo stále nad 10 V. Poměrně rychle jsem přistál, ale i tak už měl jen 8,2 V při dosednutí na zem. Doma jsem nabil 1211 mAh do baterie 1300 mAh.

Motýlek - elektrovětroň
S Motýlkem po přistání

* * * * *

Ve druhé polovině května jsem pořídil jen jednou letět s elektrifikovaným větroněm P-13 Sport.

P-13 Sport Elektro

Bylo to poprvé na úplné rovině, na našem letišti. Létání bylo nesmírně příjemné, jen asi po 40 minutách při stoupání jsem uslyšel zvláštní zvuk, přesněji jiné šustění vrtule, což se záhy po přistání vysvětlilo: za letu mi ulétl jeden list, protože se uvolnil šroubek, který jej držel na trámci. Zpětně mohu říci, že i s jedním listem model stoupal, i když trochu mírněji. K tomu jsem ještě dole zjistil, že se uvolnilo i olověné závaží, nakonec ale vše dobře dopadlo, nalétl jsem přes 40 minut a místo vrtulových listů Graupner 12x6 budu instalovat Aeronaut 12x6 a jsem docela zvědavý, zda zpozoruji nějaký rozdíl. Opět jsem se přesvědčil, že P-13 Sport létá fantasticky.

* * * * *

Celé jaro je velmi větrné, takže moc létání nebylo. Zatím byly ve vzduchu menší větroně do rozpětí dvou metrů vč. úspěšného zalétání Motýlka. Létal jsem na našem letišti v Lipencích, u Kuchaříku i v Hronově. Také jsem zprovoznil ARF stavebnici modelu Dolphin 40 na motor O. S. Max 46 AX II a model zalétal. Postupně si na něj zvykám, nelétal jsem s dvoutaktem už asi osm let. Dolphin je velmi stabilní a motor je výkonný, jen jsem měl problémy s jeho seřízením, což může být dáno nejspíše palivem - proti továrnímu nastavení jsem musel výrazně přenastavit volnoběžnou jehlu. Má drátový podvozek, takže při tvrdším přistání se mohou kola otisknout do spodku křídel...

Dolphin 40
Dolphin 40 dne 25. dubna 2019

Zatím jsem s ním létal pouze ve větrném počasí: troufl jsem si na přemet, výkrut, let na zádech ... ve větší výšce, protože jsem nevěřil motoru ... a pak jsem zkusil nožový let, který jsem stejně nikdy pořádně neuměl: byl klikatý, ale dobrá zpráva je, že motor jej bohatě utáhne. Zřejmě budu muset zkusit jiné palivo, což je v našich podmínkách Optimix pro dvoutakty s 5% nitrometanu. Zajímavé je, že na stávající palivo Modeltechnics (10% nitro, 9% ricin + 9% syntetický olej EDL2) se motor chová obdobně jako svého času čtyřtakty, tj. vynikající plný plyn, ale špatný volnoběh resp. přechody z něho, zejm. pokud je volnoběh na nižších otáčkách.

A pro větroně jeden obrázek za všechny - s Mariposou vpodvečer počátkem jara na Hronovské:

Mariposa

2018


Foto je po létání nad Hronovem na mírném svahu označeném v mapách jako Hronovská s nejvyšší kótou 421 m n. m. Vítr foukal spíš z druhé strany, ale i tak jsme si to dost užili hlavně ve větších výškách. Již čtyři a půl roku létá Mariposa na původní Zippy Flightmax 1000 mAh: vůbec nejsou nafouklé, a to se o ně nijak zvlášť nestarám (někdy jsou celé měsíce nabité, někdy vybité... a čekají na akci). Stále velmi dobře táhnou.



Je počátek září a stále málo času: snažím se občas poletovat na polích u Kuchaříku. Včera 5. září 2018 jsem si vzal s sebou Vážku a Žábu. Žába dostala zpět vysokootáčkový motor DYS D2225 2000 kV, ten s 1350 kV mě už omrzel. S vrtulí Ae 7x4 a 2s lipoly 1300 mAh je motorový čas přes 6 a půl minuty, to ještě zbývá v klidu bez motoru tak 3,6 V na článek. I když papírový odběr má být v této konfiguraci něco málo přes 12 A, myslím tedy, že ten faktický bude něco přes 10 A. Žába jde na plný plyn vzhůru asi pod úhlem 80o, nicméně gumově, nehovoříme o velkých rychlostech stoupání. Nicméně počet stoupání je k dispozici velký. Pohonná baterie musela ještě více dozadu, protože 20 A regulátor je těžší než malý 12 A. Nalétal jsem s mezipřistáním asi 40 minut (mezipřistání jsem využil pro posunutí akumulátoru).



Vážka má snad nejlepší křídlo, které jsem dosud zkonstruoval a postavil. Výborně klouže a je citlivá na termiku; myslím, že k tomu přispívají i balsové winglety a samozřejmě řízená směrovka. Esteticky se mi nelíbí příliš široký trup, ale na letové vlastnosti zřejmě vůbec nemá vliv. Vážku jsem ještě dotrimoval, je na ní dobře vidět rozdíl v točení zatáček pouze směrovkou nebo pouze křidélky. Zatáčka točená směrovkou je plochá a model neztrácí výšku, kdežto zatáčka točená pouze křidélky je v náklonu a model má tendenci se po křídle potápět dolů (asi tak bych to popsal). Bez směrovky to lze částečně vykompenzovat citlivým řízením a větším přidáváním výškovky, nicméně není to ono. Při létání je vhodné ke směrovce občas mírně přidat křidélka (někdy ťuknout i na druhou stranu).

* * *

Je vedro, takže moc nelítám... jen jsem v polovině srpna vyšel na kopec s oblíbenou dvojící dvoumetrovky Variant II a maličké Žáby. Ve Variantovi létám t.č. čínské 3s lipoly XF Power 2200 mAh 60 C a Taotuo 2200 mAh 40 C. Taotuo se v podstatě po prvním letu začaly mírně nafukovat a změkly, tj. při větším odběru klesá neúměrně moc napětí... odhadovaný odběr u Varianta je kolem 40 A. Teď v teple byly dokonce po přistání velmi horké. XF Power drží a jsou dostatečně tvrdé při vyšším odběru.

V Žábě jsou 2s lipoly Pecka Power 1300 mAh, skoro od počátku jsou nafouklé, i když mají odběr pouze kolem 6 A ... zatím táhnou; i předchozí Pecka Power 1000 mAh se brzy nafoukly. Od Pecka Power mám ještě 3s 4000 mAh (Sirius, odběr max. 37-40 A), jsou od počátku nafouklé, ale zatím táhnou... a ještě 2200 mAh... ty dobře drží, ale mají odběr max. jen kolem 28 A. Tím jen chci říct, že pořizování lipoly baterií je sázka do loterie.



Počasí bylo horké a jednu chvíli velmi dlouho klesalo celé nebe, takže žádné příjemné polétání... více k večeru se to zlepšilo. To jsem létal už se Žábou a chytl parádní termiku, takže asi 20 minut jsem v ní kroužil společně asi se třemi káňaty, která chvílemi naznačovala útok na mou zelenou Žábu, ale naštěstí k němu nedošlo, protože káně vždy na poslední chvíli uhnulo. Když jsem model otočil a urychlil, káňata dělala s respektem, jako že se jich to netýká. Žába je malá (rozpětí 860 mm), takže by moc šancí neměla.

Kromě modelu elektrovětroně Vážka jsem letos ještě zprovoznil elektroverzi známého staršího větroně P-13 Sport od firmy Reichard, podrobněji o moderním elektrořešení zde. S modelem velice rád létám, je to skutečně fantastický větroň.





Snímek je ze dne 15. května 2018 nad Kuchaříkem, kde lze využívat částečné svahové proudění (model ale stabilně dlouhodobě neunese) i termiku; před dvěma týdny jsem tam nalétal dokonce 92 minut.



7. dubna 2018 na louce nad Kuchaříkem: s oběma modely po cca. 46 minutách. jen Variant II měl vypotřebováno jen asi 1 min. 15 s. motorového letu, kdežto Žába mnohem víc.



11. února 2018 jsem létal na Slavíkově Na Vrších s Mariposou, bylo ale dost větrno.



Počátkem února 2018 byl zalétán úplně nový model vlastní konstrukce Vážka, více informací zde.



Létání v r. 2018 jsem zahájil až vpodvečer dne 26. ledna 2018  se svým nejmenším modelem Žába. Počasí bylo klidné, asi 2o Celsia, po chvíli vál vítr mírně po svahu, takže nám nic kromě motoru nepomáhalo. Nalétali jsme 46 minut, z toho asi 10 minut motorového času. Vzhledem k menšímu a lehčímu regulátoru (12A) jsem musel model mírně potlačit, což mu rozhodně neublížilo. Napětí baterie vzhledem k chladnému počasí ke konci již počalo výrazně klesat. Kdyby bylo tepleji, mohl by být motorový čas až o dvě minuty delší.

2017

Basic

Létání za Prahou u Kuchaříku... mírná skloněná rovina, náznaky svahového proudění, ale modely se v něm neudrží... včera večer 9. srpna 2017 si tam Basic (LS Model jej už nenabízí) zaletěl svůj osobní rekord v trvání 1 hodina 27 minut, z toho motorový čas mírně přes 4 minuty... baterie Turnigy 2200 mAh 25-35 C je už delší dobu nafouklá a při poklesu napětí měkčí, takže ve stoupání po nasčítaných třech minutách motorového letu už chybí razance, která je jinak s tímto pohonem značná (červený motor Turnigy 2836-1000 kV a vrtule Aeronaut 10x6 - kromě motoru Axi 2217/12 asi nejlepší pohon na 3s s motory se statorem 22 mm, ovšem za cenu většího odběru proudu... tady jsem pod 30 A a takový je i regulátor). V motoru jsem po několika letech vyměnil ložiska za japonská.



Tento rok je strašně málo času na létání. Pouze jsem provětral náhodně některé své elektrovětroně: Mariposu ještě na sněhu, Oriona v3, Mistrála, Žábu a naposledy Siria. To bylo včera 10. května 2017. První start vpodvečer na baterii starou téměř 8 let (Rhino 3700 mAh, 20C), sice nafouklou, ale stále držící a sloužící. Poskytla přes čtyř minuty motorového letu, já si užil podvečerní termiky a přistál po 56 minutách. Následovala baterie Zippy 4400 mAh 20C, ale bohužel od posledního létání s ní v Mistrálovi nebyla nabitá: na počátku měla jen 11,2 V. Nicméně jsem vylétl mírným stoupáním do asi 70 metrů a v této výšce si užíval termiku. nakonec to bylo krásných 18 minut pohodového plachtění. Duše byla spokojena...

2016



Modeláři, kteří létají s metylovými čtyřtakty vědí, že největším problémem letošního roku bylo zastavení výroby paliva Tornado Flight (tedy veškeré výroby holandské firmy Jonker) a dočasné zablokování dovozu paliva a jeho nabídky. Tornado byla jistota... kromě něho se prodávalo ještě palivo Rapicon, ale i to se přestalo dovážet, nicméně pro 4T motory Rapicon stejně nebyl dobrou alternativou. Testoval jsem palivo firmy Model Technics z Velké Británie pro 4T motory s obsahem směsi 9% ricinového oleje + 9% syntetického oleje EDL2 a 10% nitra, výsledky ani po zředění za účelem snížení množství oleje na 16,2% nebyly dobré: prostě se nedalo rozumně létat ve všech režimech letu; jen na plný plyn, motory nedržely volnoběh a ve vzduchu často zhasínaly.

Mezitím začala firma Pelikán dovážet paliva britské firmy Optifuel, přičemž jako nejlevněší palivo pro 4T motory z její nabídky vychází palivo Optimix pro 4T MV s 5% nitra a 20% oleje Klotz o střední viskozitě (MV = medium viscosity). Cena na jeden litr je srovnatelná s cenou paliva Tornado Flight 10.

Dne 26. května 2016 jsem večer palivo otestoval, už jsem si ani nedělal naděje, že motor poběží, jak jsem byl zvyklý s Tornadem, ale byl jsem mile překvapen: motor dobře startuje, má nízký volnoběh, při kterém nezhasíná ani ve vzduchu, a má dobré přechody i výkon. Absolvoval jsem čtyři lety, po prvních dvou o 1/4 otáčky přivřel hlavní jehlu a dobře si zalétal.

Nové palivo jsem také vyzkoušel v motoru ASP FS 30 AR, který byl nejchoulostivější na palivo Model Technics. Motor šel velmi dobře ve všech režimech... jen mi po několika minutách letu odešlo servo plynu, takže jsem musel dolétat asi na 60% plynu všechno palivo v nádrži, trvalo to přes 23 minut! Samozřejmě, že motor zhasl po větru, takže doklouzání Fokkera E. III bylo trochu rychlejší a při přistání se převrátil. Pilot přišel o hlavu a utrhla se směrovka (což se v podobných situacích dříve nestávalo). Doma jsem kromě serva plynu musel ještě vyměnit servo směrovky; nebylo s ním něco v pořádku, neboť cukalo a pohybovalo se při jakémkoli pohybu jiných serv. Snad to někdy příště, až se zase dostanu na letiště, bude už vše OK.




Ještě jednu změnu prodělala instalace radiového vybavení v modelu: přijímač je odděleně napájen 2s lipoly o kapacitě 450 mAh, zatím co serva klasicky ze čtyřčlánku NiMh (eneloop nebo podobné). Snažím se tím předejít resetu přijimače Hitec Optima při nečekaném náhlém poklesu napájecího napětí. Spotřeba samotného přijímače je nízká.


Sopwith Pup na konci letovíého dne/večera.



S Variantem II po hodinovém letu na Slavíkově u Hronova.

Letos jsem se stále nemohl dostat k létání. Až v neděli 14. února 2016 dopoledne jsem si vyjel s elektrovětroněm Mistral na naše letiště.

Mistral

Zde je Mistrál těsně po přistání ještě v přistávací konfiguraci, tj. butterfly/crow.

Počasí se během letu neustále měnilo: vzlétal jsem za větru a do zatažené oblohy, poté se vše uklidnilo téměř do bezvětří, vysvitlo i sluníčko a nakonec jsem přistával zase za poměrně silného větru. Zpočátku byla na obloze oblast jakoby přecházející fronty, v ní se Mistral různě kymácel a dokonce i propadal.

Létal jsem se starou čínskou baterií 3s Zippy 20 C 4400 mAh: podle nápisu na ní jsem ji zprovoznil v dubnu 2011. Tato baterie nikdy nevykazovala při plném plynu zvláštní tvrdost, ale dosud na ní není vůbec žádný náznak nafouknutí, pod plným zatížením ale napětí záhy dost citelně klesá k 9 V, nicméně baterie drží, při plachtění bez motoru jsem přistával ještě s napětím 10,8 V, tzn., že by se ještě dalo létat. Létám stále s červeným motorem Turnigy 3639-1100 kV a vrtulí Aeronaut 13x6.5. Byla termika, dokonce když jsem už chtěl přistát, tak se Mistral asi v 10 metrech nad zemí chytil a já s ním vystoupal ještě asi do 150 metrů. Celkem let trval 1 hod. 47 minut a byl to prozatím Mistrálův nejdelší let během jeho už desetiletého provozu.

Nádherně jsem si zalétal a znovu se přesvědčil, že je to kvalitní a výkonný stroj do každého počasí, více však do nepohody.